Automobilová doprava

Nový Zéland je rozlohou větší než Velká Británie, ale zatímco Británie má přes 60 milionů obyvatel, Nový Zéland jich má pouze kolem 4 a půl milionu. Zřejmě tedy nepřekvapí, že veřejná doprava na Novém Zélandu (včetně velkých měst Aucklandu a Wellingtonu) není příliš rozvinutá – není tu zkrátka dost lidí, aby se veřejná doprava rozumně uživila. Skoro každý tady tedy jezdí autem. Zajímavostí je, že řidičský průkaz (s určitým omezením) je na Zélandu možné získat už v patnácti letech. A aby těch zajímavostí nebylo na Novém Zélandu je povoleno řídit s určitou hladinou alkoholu v krvi (přesné limity můžete nalézt například zde: http://www.nzta.govt.nz/resources/roadcode/about-limits/alcohol-and-drugs-limits.html), ale pochopitelně se to nedoporučuje.

Základní pravidla silničního provozu jsou tato:

  • Jezdí se vlevo.
  • Pokud z hlavní silnice odbočujete vlevo a protijedoucí auto zatáčí tam, kam vy, musíte mu dát přednost.
  • Pokud není značeno jinak, platí přednost zprava.
  • Na víceproudých silnicích se smí předjíždět jak zleva tak zprava.
  • Maximální povolená rychlost v obci je 50 km/hod, maximální povolená rychlost mimo obec je 100 km/hod – tato maximální rychlost platí i na těch několika málo dálnicích, které tu jsou. Na určitých úsecích je rychlost upravena značkami.
  • Kromě příkazových značek omezujících rychlost se na Zélandu vyskytují ještě doporučující rychlostní značky. Tyto značky jsou žluté s černým písmem a udávají doporučenou rychlost pro následnou zatáčku.

Co se týče řidičského průkazu, po dobu 12 měsíců je možné jezdit na platný český či slovenský řidičský průkaz, ke kterému je zapotřebí ještě mezinárodní řidičský průkaz. Pokud jste na Novém Zélandu déle než rok, musíte si požádat o místní řidičský průkaz (http://www.nzta.govt.nz/licence/residents-visitors/driving-nz.html).

Díky intenzitě a povaze turistického ruchu na Novém Zélandu je tu obrovský trh s ojetými vozy. Není problém sehnat postarší auto za $1500-$2000 (NZD). Klasicky se dá auto sehnat v internetových aukcích (trademe.co.nz, sella.co.nz, aacarfair.co.nz a řada dalších), docela dost aut jezdí či parkuje s vylepenými cedulkami na prodej a pak jsou tu také velmi populární trhy s auty (např. http://www.carfair.co.nz/ v Aucklandu) – výhodou trhů je to, že je obvykle na místě nějaký mechanik, který vám může za poplatek konkrétní auto prohlédnout před tím, než ho koupíte.

Převod vlastnictví z jednoho majitele na druhého je velice jednoduché a rychlé. Kupující vyplní a odešle jeden formulář, který je běžně dostupný na poště. Prodávající pak odešle potvrzení o prodeji auta a je to.

Všechna auta na Novém Zélandu musí pravidelně procházet technickými kontrolami. Auta mladší než 6 let jednou ročně, starší auta každých šest měsíců. Technické kontroly se tu jmenují Warrant of Fitness (WOF) a stanic, které kontroly provádějí, je po celém Zélandu spousta.

Registrace je sice nesprávné, ale běžně používané označení pro licencování. Každé auto (pokud permanentně nestojí na soukromém pozemku) musí platit poplatek za používání veřejných komunikací. Poplatek závisí na druhu auta a kupuje se na časové období.

Pokud vaše auto jezdí na diesel (anebo je těžší než 3.5 tuny), musíte ještě platit tzv. Road User Charges (RUC) – v podstatě se jedná o dorovnání poplatků a daní, které jsou v ceně benzinu na čerpacích stanicích už zakalkulovány, ale u dieselu započítány nejsou z toho důvodu, že diesel se používá i pro jiné účely než pro jízdu autem. RUC se kupují po tisících kilometrech a postupem času se načítají. V každém okamžiku by auto mělo mít nakoupeno více RUC kilometrů, než má najeto na tachometru. Nicméně předpisy týkající se RUC mají řadu kritiků a tak se právě připravuje nová legislativa, více zde: http://www.transport.govt.nz/ourwork/Land/RoadUserChargeslegislationchangesQandAs/.

Potvrzení o WOF, registraci a RUC se umísťují viditelně na přední sklo auta. Vpravo nahoře WOF, vlevo dole pak Registrace a případně RUC.

Zajímavou webovou stránkou, týkající se vozidel je http://www.carjam.co.nz zadáte tam poznávací značku auta a zobrazí se vám poměrně podrobné informace o daném vozidle. Velmi užitečné, zejména při nákupu ojetého auta.

V podstatě všechny věci týkající se aut se vyřizují na pobočkách společnosti AA (Automobilová Asociace). Tam se žádá o řidičský průkaz, také se tam registrují a licencují auta a kupují RUC. Společnost AA také nabízí členství, díky němuž získáte full servis na cestách – když se vám v autě něco porouchá, dojde vám benzín nebo se vybije baterka, nebo si zamknete klíčky v autě, stačí zavolat a AA přijedou a vyřeší váš problém. Ovšem je otázka, nakolik se to zrovna vám vyplatí.

Jak jsou na Novém Zélandu ojetá auta levná, tak jsou tam opravy drahé. Pokud se vám pokazí něco uvnitř vozu, musíte zajít k automechanikovi, pokud máte rozbitý vnějšek , musíte k Panel Beaters. Většina opravářů se netrápí nějakým vyklepáváním plechů, většinou rovnou volí objednání nového dílu. Když se k tomu přidá drahé barvení plechů, dostanete se s cenou opravy snadno výše, než je cena samotného auta. Havarijní pojištění tu není povinné, ale určitě je dobré ho mít, zvláště, když je pro vás jízda nalevo novinkou. Překvapivě ani pojištění není příliš drahé.

A zajímavost na závěr: na Novém Zélandu si mohou lidé za poplatek vybrat poznávací značku svého vozu (http://www.plates.co.nz/). K dispozici je 6 znaků (písmena, číslice, mezera) a značka musí být unikátní. Ale značek, které dávají smysl třeba jen v češtině bude zaručeně ještě spousta. Jak by vypadala ta vaše?